Počasí:

podstatné jméno: atmosférické podmínky v jistém čase a místě.

angl. sloveso: to weather – změnit formu nebo vzhled [zvětrat]

angl. sloveso: to weather – přestát složitou situaci.

Scénografie:

[snad] tvorba atmosféry v jistém čase a prostoru.

[často] změna formy a vzhledu.

[doufejme] provokativní a transformativní zážitek.

V dnešní době již nežijeme v těsném sepětí s počasím. Mnozí z nás přestali obdělávat půdu a brázdit moře. Mimoto dnes mnohem snáze nacházíme útočiště uvnitř, schováni před větrem, deštěm či horkem. Ale být vystaven počasí, zejména tehdy, kdy se mění, znamená být pozorný vůči času a místu – uvědomovat si čas a místo. Mění-li se počasí, mění se i naše vnímání a vztah k místu, na němž se nacházíme.

Stejně tak scénografie mění naše vnímání prostoru a způsob, jakým ho obýváme. Může nás naučit dívat se a umožnit nám vidět. Všemi svými smysly.

Právě v Praze dojde k setkání přírodních živlů, atmosférických podmínek, které utvářejí způsob, jakým zakoušíme svět. Doporučujeme vám, abyste byli po dobu oněch 11 dní připravení na jakékoli počasí. Uvnitř žádné útočiště nenaleznete, dokonce se může stát, že tyto živly budou mezi čtyřmi stěnami ještě zuřivější. Žádáme vás, abyste měli oči otevřené a všímali si takového podnebí, které nelze ovlivnit. Apelujeme na vás, abyste tyto původce narušení přijali, ať půjde o nezvladatelné mraky, nečekaný liják nebo pomíjivou a proměnlivou atmosféru. Žádáme vás, abyste v roli hosta či účastníka zkoumali nejasné podněty a neznámé důsledky, s nimiž se setkáte na svých meteorologických stanicích, v místnostech, které obsahují prchavou ozvěnu konkrétního místa v konkrétním okamžiku.

Žádáme vás, abyste hovořili o počasí jako o zdvořilém konverzačním tématu, ale také jako o katalyzátoru katarze. Vyzýváme vás k tomu, abyste se prostřednictvím těchto konverzací (znovu) seznámili s někým a něčím novým.

V rámci tématu Počasí + Scénografie vás vyzýváme ke zkoumání nepostižitelného, pomíjivého a náhodného, k objevování okamžiků, kdy „být tam“ odhalí tady a teď a „možná“ už nikdy víc, ke sdílené zkušenosti zkoumající prostupnou hranici mezi tvůrcem a pozorovatelem.

Výsledkem této výzvy může být setkání s následujícím počasím:

Venkovní počasí: počasí jako spoluautor, jako přechodný a proměnlivý (náladový) spolupracovník.

Jestliže svá díla vystavujete venku, počasí může být velmi pozitivním rušivým prvkem. Může se stát nejdůležitější optikou, skrze niž dané dílo vnímáme. Ať se jedná o karmínové západy slunce či nakupené mraky, o prudký déšť či nekonečné mrholení, záhadný opar či neproniknutelnou mlhu, přírodní jevy mají svou vlastní, neodmyslitelnou dramaturgii.

Počasí uvnitř: počasí jako scénografický prvek přenášející vnější prostředí dovnitř.

Vytváření počasí v interiéru; divadelní prostor často obývá mlha, déšť, vítr či teplotní výkyvy – co se stane, když pozveme vnější prostředí dovnitř? Možná, že z pohledu narušení je potenciální riziko větší, když se pokoušíme počasí ovládnout? Možná mu „dovolíme“, aby zničilo naši scénografii, a přivítáme nejistý výsledek?

Počasí v našem nitru: publikum jako počasí.

Když odhlédneme od „teploty“ pasivního publika, která může ovlivnit atmosféru celé akce, co se stane, jestliže publikum dostane možnost jednat? Jestliže je vyzveme k aktivní účasti? Jestliže se divák stane tvůrčím prvkem, (přírodní) silou?

A pojďme si vyzkoušet ještě něco. Až začnete hovořit o počasí, zkuste (omylem) vyslovit či zaslechnout místo anglického weather (počasí) whether (jestli), abyste dostali příležitost zeptat se:

„Co kdyby?“

Komisař: Simon Banham

foto: Uupi Tirronen

Video: Tomáš Jáně